V posledním půlroce moje nejoblíbenější nespecializovaná hospoda se zaměřením (převážně) na ležáky z menších českých pivovarů, kde mají v průměru nejlepší 12° Poličku v Brně (filtrovanou a nezřídka i nefiltrovanou) a dosti často i 12° kvasnicového Poutníka, který je lepší než Na Božence nebo U Poutníka na Starobrněnské (ano, říkám to zcela vědomě navzdory přesvědčování známého se slabostí pro čili :-).
Poličské pivo zde netrpí občasnou mírnou přechlazeností jako u podniku stejného jména na Merhautove a je ještě o fous, a dosti často i víc než to, lepší než velmi dobrý standard téhož Na Šrébráku v Černých Polích. Z cca čtyřiceti velkých Poliček (32 Kč, malé 25 Kč), které jsem tu zatím měl, nebylo jen ve dvou případech ideálně odtočeno (pivo řídké a trochu vodnaté, což v jednom případě přiznal sám výčepní, ale to má člověk z toho, když přichází vzápětí po otvíračce – ideální je přijít večer, kdy už je lokál obsypaný hosty) a dvakrát se mi zdálo pivo chuťově posunuté trochu jinam (diskuse o kolísání kvality várek Poličky a přítomnosti cukru v pivu jsou k prostudování na specializovaných pivních webech), ale v naprosté většině případů bylo pivo vynikající – tj. plné, krémové, ukázkově natočené a/nebo načepované. :-) (Pozn.: přiložené foto Poličky je pořízené zhruba minutu po natočení, takže vlhká pěna si už malinko sedla).
Vysoký standard si udržují i další piva na čepu, zejména 12° Hluchá zmije vařená pro podnik v pivovaru Holendr ve Valašském Meziříčí (mírně kvasnicovější, ostřejší ležák s větší hořkostí a příjemnou peprností), oproti tomu z většiny chválené nefiltrované 12° Únětice (41/27 Kč) mě na první pokus moc neoslovily (ani jsem nedopil). Celkem má podnik 6 kohoutů, přičemž poměrně často dochází v průběhu večera k jedné či dvěma změnám u méně exponovaných piv. Dramaturgie výčepu je v dobrém slova smyslu konzervativní a pouze jednu pípu by šlo s nadsázkou označit za experimentální (typicky nějaká IPA, tmavé pivo nebo výrazný silák – zkusil jsem zde např. pivní kritikou velebenou 13° tmavou Elišku (není lehké se s ní díky její sezónnosti setkat) či Holendr 20° Imperial Russian Vanilla Stout.
Samozřejmostí je, že výčepní Vám dají Poutníka do skla od Poutníka a poličské pivo do sklenice z Poličky (byť osobně občas poprosím o natočení „špinavého“ Poutníka do skla z Únětic, neboť toto představuje klasický bachratý krígl, ve kterém, dle mého soudu, pivo chutná lépe, rychleji rozvine vůni a chuť díky dosažení ideální teploty) – nejde tedy jen o estetickou preferenci. Z dalších piv jsem zkusil i příjemnou desítku od Holendra a před pár dny i jedenáctku z Prvního Soběšického pivovaru (brněnská část na severu města - bude mít za chvíli většina městských částí svůj pivovar?), která se dostala na pípy spolu s dvanáctkou před pár dny. Pivo to nebylo úplně zlé, ale na konci velmi nepříjemně sírové a to do té míry, že mi to připomnělo sirovodíkové kuličky, se kterými si hráli pubertální hoši na základní škole.
Tvarůžkový chléb jsem zkusil dvakrát, ale nejde o nic, o čem by měl člověk psát domů (11/20), lidovější kořalky jsou za ceny příznivé (typicky věci od Žufánka). Pokud opravdu podnik funguje od roku 2001, jak má uvedeno nad vchodem, je to obdivuhodné (zkušenější kolegyně mě informovala, že před lety byla hospoda umístěna v lokalitě současného Na Šrébráku).
Podnik je umístěn v horní části Veveří a obklopen rázovitými zařízeními (zvláště v nedalekém Immigrantovi to občas vře) a pobyt v určité části zahrádky či nedaleko ní občas mírně narušuje proud odpadního vzduchu klimatizace/kuchyně(?), který se hrne z roury na nedalekém domě (jeden z výčepních charakterizoval jeho odér velmi expresivně). Zahrádka je jednoduchá a festovní (květina na fotce vydržela jen dva dny, standardně je zahrádka bez jakékoli dekorace): čtyři větší stoly plus drobně se posunující užší stůl pro stojící a prkno pro odkládání půllitrů na jednom ze stolů. Stoly jsou umístěny hned vedle ulice, což má ve všední dny ten nepříjemný důsledek, že je hodně znát hluk aut i tramvají a když se utvoří kolona a zejména, když někdo parkuje auto do přilehlého domu (a bohužel docela často nevypne motor než otevře dveře), je to docela nepříjemné.
Vzhledem k sousedskému a komunitnímu zaměření podniku a maximálnímu využití venkovních stolů je běžnou praxí, že u velkého stolu nebude sedět člověk sám nebo ve dvou; štamgasti nebo náhodní hosté se ale vždy nejprve dovolí (předevčírem jsme s kamarádem s pochopením dovolili přisednout dvojici, která nás pak ovšem spíše vystrnadila, když se zeptala, zda můžou přisednout další jejich známí – 4 lidé u stolů, byť ze dvou různých klanů, je rozumné, 6 a více už zapříčiní diskomfort; raději jsme se odebrali dovnitř a slečna z páru tento náš ústup nepokrytě komentovala jako „vítězství“).
Interiér je skutečně hospodský – stoly, židle i sedáky mají evidentně něco za sebou (a není divu, funguje-li podnik od roku 2001, byť – jak mi prozradila kolegyně u nás na „fakultě architektury“ – dříve působil v dnešní lokalitě hospody Na Šrébráku). Hospoda má vedle hlavního sálu dvě částečně separovaná oddělení: nalevo u výčepu pod schody a u toalet, kde je při plném lokálu menší hluk avšak – v teplejším počasí – zde citelně profukuje díky štěrbině u stropu (která je zřejmě v zimě uzavřená). Stejně tak může někomu vadit chladný proud vzduchu vytvářený dvěma stropními listovými větráky v hlavní místnosti (při jedné z návštěv jsem to odnesl bolavým krkem). Pánské toalety jsou na ještě přijatelné úrovni, sušák na ruce je pak extrémně málo citlivý a trvalo mi patnáct návštěv, než jsem pochopil, jak držet ruce, aby se aktivoval proud vzduchu a i poté je těžké foukající vzduch udržet. Střídmá výzdoba na (pánském) WC zahrnuje výlisek CD nad pisoáry s nápisem India(?) Pale Ale, u mechanismu otvírání dveří je pak cedulka odkazující na anglicky psaný blog The Blansko Klobása věnovaný pivu a regionální kopané.
Vzhledem k tomu, že na rozdíl od mé maličkosti si většina štamgastů dá ne jedno nebo dvě, ale o mnoho více piv, nelze dost často jejich konverzaci přeslechnout („Dám si deset Poliček a ráno mě hlava nebolí“) a občas zde člověk potká zajímavé lidi (pořadatel alternativních koncertů; Američan pocházející z okolí Salt Lake City, se kterým jsem se bavil hlavně o Disneylandu, Kalifornii a počítačových hrách).
Co se týká obsluhy, je tato funkční a vcelku přátelská a je tím vstřícnější, čím častěji se host v podniku vyskytuje. Na zahrádku výčepní chodí v odpoledních hodinách někdy více a někdy méně a je lepší zajít si pro pivo do výčepu (dva pánové v obleku, s kufříky, notebookem a formuláři zde po čtvrté hodině odpolední po několika minutách čekání na obsluhu vzdali; pár turistů, který sem zavítal, také příliš nechápal, jak se věci mají, ale občas prvonávštěvníkům někdo poradí – a občas také ne. :-). U píp se střídají dva výčepní: starší, který je zde asi půl roku a preferuje metal (tomu odpovídá i ikonografie jeho oděvu) a mladší, který, zdá se, upřednostňuje méně tvrdou hudbu (k mé velké radosti zde opakovaně zaznívá např. Earthling Davida Bowieho – takto jeho druhé velké album 90. let).
S příchodem večera a náporem hostů přichází na scénu brigádnice. Co jsem postřehl, jde o holčiny holčiny okolo 20 let, které jsou občas trochu nejisté (a pivo netočí). Když jsem se jedné z nich po několika prvních návštěvách ptal, zda denně aktualizují nabídku na webových přehledech ochutnávkových pivnic v Brně nebo aspoň na Facebooku, řekla mi že většina zdejších hostů ani netuší, co je to Facebook a že prý jim posílají změny na čepu prostřednictvím SMS. Poslední informace je pravdivá, ale to ostatní je naopak – jak na FB, tak na opivu je nabídka piv téměř denně aktualizována. Byl bych o trochu šťastnější, kdyby malá piva u ležáků byla naceněna o chlup příznivěji, ale ještě je to v mezích (viz foto typické nabídky). Posledním lehce kritickým místem jsou schůdky vedoucí dovnitř, které je zejména po dešti – a s přihlédnutím k rozjařeným hostům i brigádnici nesoucí půllitry – radno scházet se zvýšenou opatrností.
Wi-fi je slušně rychlá, s drobounkými a občasnými výpadky na zahrádce; platí, že čím dál od výčepu, tím je signál slabší, ale na čtení (i na přehrávání videa, jak jsem pochopil, když se jeden štamgast poněkud snažil přehlušit ruch ulice hlasitostí vytaženou na maximum a u toho si ještě podupával nohou) to bohatě stačí (při pěti měřeních jsem získal hodnoty 7 - 25/9 - 12 Mb/s). Na zahrádce je nejlépe první hodinku po otevření ve všední den anebo pak o víkendu, kdy je přilehlá Veveří ztišenější. Jinak se hluk na zahrádce pohybuje typicky okolo 65 - 70 dB (pozadí kolony aut směrem k Tivoli a běžný hovor hostů), při průjezdu nákladního auta nebo tramvaje se hladina zvedá až na 77 – 82 dB.
An error has occurred! Please try again in a few minutes