V Melounovém cukru je zcela určitě úspěšný podnik. Dokonce velmi. Je to také jedno z nejvíce (kávově) nacistických doupat v Brně a nepochybně je to i jeden z nejvíc (ale jako úplně nejvíc) "trendy" podniků, do kterého, soudě dle mých dosavadních šesti návštěv v průběhu čtyř let, míří nejčastěji lidé mezi dvacítkou a třicítkou, aby nad krutě artisanálními a alternativními cheesecaky a přísně výběrovou kávou porozprávěli o kávě, o životě i o sobě samých.
100% jednodruhové arabicy se zde hodně točí (zkuste se z legrace zeptat, jakou mají kávovou směs a sledujte reakci). Tři espressa, která jsem si zde dal nedlouho po otevření (jedno z nich byl tuším DoubleShot), byla na slušné úrovni (13/20) – byť jsem nebyl ohromen; snad dáno tím, že ani v jednom z prvních tří pokusů jsem neměl kávu od dvojnásobného tuzemského baristického šampiona, který si zde na podzim 2015 zřídil přechodnou rezidenturu - Monogram je už blízko?; daleko lepší dojem jsem měl – velmi logicky – z trojice doppií (55 Kč) v posledních čtrnácti dnech, kdy zvláště jedno z nich (Rudolfo od Nordbeans, natural, praženo 12. 12. 2016) bylo na velmi silných 15/20. Další doppio ze stejné kávy o den později bylo o chlup horší, ale stále cca 14 – 15/20. „Dabl“ (je iritující, když nejen tento podnik, ale i jejich částečné předobrazy v Berlíně a Londýně inklinují k termínu „double espresso“ místo zažitého italského doppia) z Guatemaly (Fraijanes, praženo 13. 11. 2016) byl méně povedený, leč stále cca 14/20. Ještě lepší bylo cappuccino, které si zde dala přítelkyně v listopadu 2015: ochutnal jsem a musel konstatovat, že nápoj má velmi dobře našlehané mléko, krásně nalité, bez bublinek, v rovnováze s espresso základem, chuť pozoruhodná a téměř 17/20 (pozn.: tři doppia v posledních 14 dnech jsem volil i proto, že na můj dotaz na použité mléko mi slečna za barem ukázala na plnotučné trvanlivé - poté co jsem ji ujistil, že mandlové ani sójové nemyslím - které prý mají hlavně v létě; údajně skladovací důvody a kazí se to, tj. obvyklé výmluvy v kavárnách. Proč nemají čerstvé teď v zimě prý neví, ale obvykle ho mívají - a kdo jiný to má tedy vědět? U podniku s takovými kávovými ambicemi je to znepokojující).
Rozlévané červené z Itálie (Ricossa Barberra z Piemontu) bylo v pořádku (nyní je zde na výběr 6 – 7 druhů rozlévaného „prosecca“, ale – pamatuji-li si správně – stávající verze menu (oproti té na Zomatu) poněkud volně operuje s pojmy frizzante, spumante a prosecco.
Z proslulých cheesecaků jsem zkusil ten s amaretem a drcenými mandlemi (75 Kč) a byl to skutečně velmi dobrý dezert (všechny tři vrstvy jasně chuťově čitelné a odlišené) – 15/20. Méně šťastný jsem byl z „koláče, který všichni milujeme“, který se rozpadal již na talíři a měl jsem podezření, že jde o nějakou veganskou/bezlepkovou nebo RAW alternativu (12/20). Zajímavostí je nabídka některých dezertů „pro dva“, jakkoli jsem velikost klínku (za 93 Kč) neměl možnost posoudit.
Co se týká kávy a produktu, je V Melounovém cukru nadstandardní podnik (bohužel i cenově v případě dezertů). Přesto to ale pro mě není kavárna, kterou bych si zamiloval a cítil nutkání se sem vracet. Obsluha je vesměs příjemná, byť jsem měl v průběhu dosavadních návštěv pocit, že místy občas nestíhá a organizace práce není úplně ideální (ve třech lidech by měl být tak malý lokál zvládnutelný a 10 – 15 minut čekání na doručení objednávky je už docela dost, v jednom případě bylo navíc vše o to pomalejší, že zkušenější barmanka instruovala dívku za kávovarem).
Další odrazující věc je hudba. Ve všech koutech kavárny jsem naměřil 73 – 78 dB a to je už docela dost (jakkoli má podnik v názvu i slůvko bar), a v kombinaci s hlukem běžného provozu (v jednom případě se neslyšeli ani dva lidé za barem a jeden druhého obviňoval, že dobře neslyší), zcela zaplněným lokálem a nepříliš dobře navrženým ozvučením (dvě izolované reprobedýnky – jedna je v salonku, jedna na chladící vitríně se zákusky) to vytváří prostor, kde si ani ve čtyři hodiny odpoledne po práci neodpočinete. Podnik se také rychle „zadýchá“ a už v pozdním odpoledni je to zde spíše jako někde v kutlochu technického nadšence, jakkoli obsluha občas vyvětrá (což je ale v zimě útok na záda).
Osobně také nejsem ohromen z toho, jak podnik sám sebe „komunikuje“. Napsat si do úvodu nápojového lístku „Helou kamarádi“ – a tuto frázi používat i na Facebooku – vzbuzuje spíše dojem partičky zasvěcených a hipsterské komunity než otevřené kavárny. A tomu odpovídá i rádobyvtipné označování některých nápojů a zákusků, jehož ilustrativním příkladem (čte tohle někdo z časopisu Naše řeč?) je „Pornobrownie cheesecake s pekanovymi ořechy a čokoládovou garáží, pardon ganáží" (FB podniku) a „prsíčko s mlékem“, které nahradilo pikolo (a cena zůstává „žertovných“ 125 Kč). Náctiletým to možná přijde cool, ale (nejen) pro tetu Bětu, jejího manžela, Vaši babičku nebo kolegyně z práce, které sem zajdou na latéčko, to asi bude trochu hustá káva. Kavárna je to opravdu malá a to se bohužel projevuje i na rozložení stolků a židlí, které je občas velmi stísněné. Pokud tedy překousnete výše uvedené, lze tuhle záležitost doporučit k vyzkoušení.
An error has occurred! Please try again in a few minutes