Tomuto podniku jsem se dlouhou dobu víceméně záměrně vyhýbala. Podle fotek mi připadalo prostředí kýčovité a neuměla jsem si představit, že se tu v klidu najím či si dám drink, aniž by mne rušily přítomná neonová světla. Nechápala jsem, co na tom kdo vidí a můj dojem by se dal označit jako “mnoho povyku pro nic”.

Nedávno jsem vás navštívila poprvé a vzala téměř jako občanskou povinnost otestovat vaše tolik vychvalované vejce Benedikt. Po snídani jsem pochopila, proč je kolem něj takový povyk. Souběžně jsem ochutnala vaši Zázračnou limonádu č. 8 (Woody Soda). A došla ke zjištění, že zde pracují lidé na svém místě, neboť jsem řekla obsluhující slečně, co od drinku očekávám, dokonce jsem měla i přibližnou představu, jak by moje Zázračná měla chutnat. O to milejší překvapení bylo, když jsem po napití zjistila, že má představa plně odpovídá reálné chuti, jen je možná o malinko výraznější - což nebylo na škodu.

Včera navštíveno podruhé. Měla jsem chuť na vajíčka se slaninou. Ochutnala jsem i Zázračnou perníkovou limonádu.
K jídlu - co jsem chtěla, to jsem dostala, skvělá slanina a dobře udělaná vajíčka - jen jste můj požadavek opět ještě o krok předběhli :-) (stejně jako předtím u Woody Sody).
Perníková limča byla také skvělá - příjemná silná vůně a přesto nebyla přeslazená (což mě potěšilo). I když Woody Soda je můj favorit i nadále ;-).

Také jsem došla k zajímavému poznatku. Ačkoliv jsem seděla včera na baru, nenašla jsem nic, co by mi při jídle vadilo, rušilo mě nebo nějak jinak kazilo atmosféru a klid potřebný ke snídani :-). Skoro utopistické, jak vidno, ne však nereálné!

Máte to tam moc fajn. Děkuji za tento podnik a ráda vás brzy opět navštívím :-).