Obdivuhodné místo. Že je až na kraji Prahy? Je, ale autobusem je to od metra Letňany 15 minut. I v neděli jezdi dvě linky celkem třikrát za hodinu. I sama Vinoř je krásná, opravená, potlučená cedulkami s fakty, tu historie domu, tu slavný rodák, tu památný strom, onde pomník. 
Hospoda sama je zážitek. S velkou zahrádkou, plná obrazů - měsíc co měsíc  tu mají vernisáže zajímaví výtvarníci, mj. v únoru tu byla Viktorie Ban-Jiránková, vynikající výtvarnice, která mi na přelomu 70. a 80. let suverénní americkou retuší namalovala několikero knižních obálek a ilustrovala nejednu knihu. Několikrát do roka jsou tu vinné akce, mj. už šestý ročník Vinořbraní a Černínský košt - neznám hospodu, kde by se stejně věnovali vínu jako pivu. Na čepu půltucet zajímavých piv. Prostor pro nekuřáky větší než pro kuřáky, ti ale jako kompenzaci mají kulébr a krbová kamna na zimu. Na můj dotaz, zda mají problémy s kuřáky, odpověď: ani v nejmenším. A co se stane, jestliže parlament schválí úplný zákaz kouření? Vůbec nic. Takovou luxusní hospodu bych na nejzazším okraji Prahy nečekal. Další vymoženost: vlastní občasník Černínský labužník, v němž jeden list je věnován hospodě U Černínů a tři t Hoffmanovu dvoru - viz pokračování recenze u tohoto podniku. Vlastně neznám žádnou jinou hospodu, která by měla svůj časopis. Tento navíc vychází v nákladu přes šest tisíc a distribuuje se do domácností v širokém okolí, jak mě informoval pan Ilja Vlček, šéf, motor, který to všecko vymyslel a zrealizoval, a teď se náhodou na kole zastavil. Náhoda? Ne. Mně se to stává pravidelně. Halt neřádi (já) maj štěstí. 
Když jsem výčepákovi prozradil, že o nich v dobrém napíšu na Zomato, pozval mě i na polední menu, abych ohodnotil i kuchaře (rád někdy v teplejších měsících vyslyším) a pochválil sympatickou obsluhu. Rád činím. Obsluhující pár je mladý stejně jako kuchař a také informovaný, angažovaný, je vidět, že je práce na tak pěkném místě těší, to nebývá zrovna zvykem. 
Klášter 11° zajímavé, velmi pitelné pivo, sice v půllitru z Černé Hory, těžkém, dobře padnoucím do ruky, ale je to tím, že Klášter nahradil dočasně Černou Horu, která tu má domovské právo. Stejně dočasně je na čepu Rychtář Fojt 10° nefiltr místo obvyklého Rychtáře nefiltr. 12°. Inu, v ranku desítek slušný, ale ne zrovna oslnivý. V designově zdařilé sklenici s dobrým reklamním textem: A. D. 1913 Rychtář. Správce poctivého piva., dobře padnoucí do ruky, ač osobně radši řádný, těžký půllitr. A do třetice domovský Lobkowicz 12°. Je to vlastně lobkowiczká hospoda, o čemž svědčí i slunečníky na zahrádce. 
Zkrátka a dobře hospoda jako kulturní (i prostředím) centrum obce. Tak to má být. Přijeďte pobejt, nebudete zklamáni.